Letěl jsem z Prahy do Žiliny

IngC. Zd. Volf

Po návratu z Olomouce jsem ještě více pociťoval nutnost do plnit si zlatý přelet. 5. a 6. července prošla výrazná studená fronta a mnoho se nás chystalo na přelet v pátek 7. července. Za cíl jsme si zvolili Partizánské,  kde právě probíhaly Slovenské národní plachtařské závody. Předpověď' z Ruzyně nám však nedávala dobré naděje, v noci měla projít teplá fronta a v sobotu ráno zataženo  a přeháňky. Skutečně nám večer kazila náladu hustá clona altacumulů, která se přisunula od západu. Rána opravil meteorolog poněkud svoji předpověď, ale přespolní lety nedoporučoval - oblačnost prý bude jen 1/8 a stoupavé proudy velmi slabé. Vítr 270° 20 knotu. To už však vyskakovaly v Brdech první mráčky a nikdo z nás předpovědi nechtěl věřit. Dříve, než jsme stačili připravit všechny větroně na start; utvořily se nad Sázavou krásné mračné řady.

Startuji před desátou hodinou po Kodetovi a Hálovi s Vážkou OK-8074. Láďa Hála letí s druhou naší Vážkou. Chceme letět společně. Vypínám 600 m v 3 m stoupání, dotáčím do základny mraku a uháním za Láďou, který je asi o 200  výše a několik kilometrů dále na východ. Teprve u Č. Šternberka jej doháním a dále letíme společně stále mezi 1300-1700 metry. Spolupráce při hledání stoupání nám velmi usnadňuje  práci. Stoupání je průměrně 2 m sec., základny mraků ve 1400 m.

Před Havlíčkovým Brodem se dostáváme do rozpadové oblasti, kde se delší dobu zdržujeme. Točíme východně ad Brodu na nule, když vidím  severozápadně  tvořící se mrak. V třímetrovém stoupání vytáčím 1400 m a letím na severovýchod nad oblast rybníků kolem Dářska a nasazuji opět na kurs.Láďu jsem ztratil. Prolétávám řady mraků stále s 100-120 km rychlostí. Zpomaluji jen, když vario vyleze nad 1 m.

Tak letím stále bez ztráty času točením. Jižně od kursu mám dálnici do Brna, podle které se snadno kontroluji. Jedině stoupání nad 5 m mne může donutit, abych se začal točit. V jednu hodinu již vidím známou přehradu  před Medlánkami. Přelétávám severní okraj letiště. Na zemi stojí několik větroňů a vlečná stočtyřka, zdá se, že brněnští drží polední klid. Na lesnatém okraji Drahanské vysočiny mám již opět jen 1000 m a je mi velmi nepříjemně.

Na sever jsou mraky v rozpadu, jižně v rovině je jasno, pouze místy je vidět malý mráček. Točím v slabém metrovém stoupání s brněnským Šohajem a pomalu postupuji k Vyškovu. Tam v 500 metrech lovím s domácím  Šohajem a v 1700 m se rozhoduji letět na sever, protože údolí Moravy vy padá úplně beznadějně.

Po východním okraji Drahanské vysočiny přicházím k Prostějovu a přelétávám letiště ve  400 metrech. Mám již  obavy z hrozícího přistání, nad městem však objevuji Bejbinu, která tam mydlí velmi placatě nějakou nulku. Dostávám z té nuly 2-3 m nahoru a v 800 m přelétávám jižně od Olomouce Moravu. Navazuji na pásmo lesů, táhnoucí se k  Hranicím.

Stále beznadějně ztrácím výšku a snažím se rychle dostat do údolí Rožnovské Bečvy. Nad vrcholky Beskyd a Javorníků  je ještě několik pěkných cumulů, které by mne mohly zachránit. Jižně od Rožnova nad malým zalesněným svahem konečně nacházím nulu. To již vážně uvažuji o přistání, nad lesem nemám více, jak 50 m.

V případě nutnosti chci doletět níže do údolí a  přistat. Naděje na 300 km je nepatrná, je již 17 hod., a přede mnou jsou hory.. Po půl hodině zoufalého úsilí se nula zlepšuje, až na dva metry. V 1100 m přelétávám do úbočí Javorníků nad Horní Bečvou. Nalézám dobré 2 m sec. a dostávám se až pod mrak. V údolích jest již delší dobu úplně čisto, zachraňuji se pod posledními mráčky nad vrcholky hor. Chci doklouzat alespoň do Turzovky, která je již za 300 km hranicí, mám však obavy, že nenajdu vhodného místa na přistání.

Přelétávám údolí s osadou, zvanou Bumbalka v 800 m. Toto milé jméno mne  povzbuzuje k další vytrvalosti a skutečně setkávám se nad Zvoninou s dvoumetrovým stoupáním, které točím až do nuly, abych si zajistil konečný klouzák do Žiliny, jež je již na obzoru. Mám velmi povznášející pocity, 300 km je za mnou a nádherný pohled na Fatru a Vysoké Tatry přede mnou. Docela jasně vidím i Kriváň. V 1700 metrech začínám klouzat do Žiliny, za kterou jasně svítí bílé vápencové stěny pod Minčolem. Klesání je přiměřené, kolem 1 m sec. V 500 m jsem již nad Žilinou a hledám letiště. Které je východně od města. Skutečně je snadno zjišťuji, oblétávám je a nasazuji od hangáru na přistání. V 18.33 končím svůj 81 hod. trvající let.

Podivuji se rychlosti a ochotě s jakou jsem okamžitě bezdrátově hlášen do Prahy a do Partizánského. Čáp z Partizánského pro mne přiletí ráno, uklízíme proto Vážku do hangáru a jdu se podívat do města. Druhý den jsem už na pretekach v Partizánském. Obdivu i rychlost a pružnost slovenské letecké organizace. Odpoledne odlétám ve vleku za naší C 104 do Prahy. Jsem spokojen, mám konečně zlaté C a Točná opět vede mezi všemi aerokluby. Vždyť za jediný den se povedlo 11 přespolních letů v délce 1500 km, z toho tři nad 200 km a  jeden 325 km. To však  ještě letos není konečné slovo Točné. Pevně věříme, že podobných výkonů bude ještě mnohem více.