Jestliže o tomto příběhu hovořím jako o nezveřejnitelném ‚nemyslím tím, že by byl zkreslený, nebo dokonce zcela vymyšlený. Ať se Vám to zdá jakkoliv podivné, až neuvěřitelné, odehrál se tak, jak je dále líčeno začátkem šedesátých let na jednom tehdy převážně plachtařském letišti v Čechách. A to letišti, kde se sešla parta šikovných plachtařů svojí profesí blízkých spojařině a tak zamontovávali pro daleké i blízké okolí do tehdy ještě výrobcem nevybavených větroňů zcela nové radiostanice. A tato skutečnost byla základem celého přeběhu, nebo tak se k instalaci radiostanice dostal na ono letiště i tehdy svými výkony špičkový, pouze v několika exemplářích vyrobený větroň Spartak.

To však nijak zvlášť nevzrušilo skupinu dostatečně vylétaných místních "chrtů" a tak o pauze mezi jednotlivými sety nohejbalového utkáni, kterému dali přednost před nikoliv termicky výrazným počasím ,počali patřičné "hecovat" jednoho ze svých řad, který však stále více v poslední době dával přednost před tichým letem větroně magické žluté kuličce, sloužící jako ovladač přípusti plynu u motorových letadel a nyní si se zalíbením. prohlížel v hangáru stojícího Spartaka, ať na něj radši si nesahá, stejně by s ním neletěl, ať si jde za svou žlutou kuličkou. To ovšem bylo přiléváni oleje do ohně již pohledem na Spartaka dostatečně roztouženého letce. A protože si to vůči svým vrstevníkům mohl dovolit, tak jim hned jako smeč vrátil jak si a může vůbec zalétat na větroni, natož na Spartaku, když je dopoledne musí ve vlečné vytahat na horu a na večer ty zkrachovavší z polí nebo letišť zase dotáhnout domů. To ovšem proti zjevné přesile neměl říkat, neboť hned měl na talíři, že i kdyby mu Spartaka přistavili na start stejně do něj nevleze, protože větroni pohrdá. Takovéto řeči se ovšem nedají vést dlouho a tak došlo od slov k činům. Part nechala nohejbalu, dotlačila Spartaka na start a řekla - "Tak ukaž co umíš." Nikdo ovšem netušil,co se odehrává v duši bývalého plachtaře, který v této situaci viděl životni šanci zaletět si na Spartaku a byl pevně rozhodnut, pokud to půjde - letět! Aby vše mělo správnou kulisu, nahazoval již jeden z party vlečnou a další spěchal a vlečným lanem a padákem. Hlavní živý aktér - jinak neupírejme prvenství v přeběhu Spartaku - si padák oblékl sedl do kabiny a začal se v ní rychle orientovat: jak jsou rozmístěny přístroje, kde je táhlo klapek, podvozku, vyvážení vypínače, čím se asi zavírá kabina a hlavně uvažoval jak rychle to asi lítá. Moc času totiž nebylo, neboť vlečná již najížděla a po zapnutí lana se začal vlek rozjíždět A to byl okamžik, kdy všichni - všichni kromě pilota Spartaka, věřili, že se lano u Spartaka vypne, vše zůstane na zeni a bývalý plachtař bude zase s patřičným komentářem poslán ke své žluté kuličce, A tak byla překonána ona rozhodující fáze startu kdy, již bylo možné pouze jit do vzduchu.

No nebudeme detailisti, jenom konstatujme, že vše dopadlo dobře, Spartak spolehlivě přistál v místech, kde obvykle bývá přistávací " T ", ovšem co prožil již v aerovleku a hlavně po vypnuti jeho pilot nelze nikomu přát. Ono vědomi odpovědnosti za to, co má v ruce, a že o tom vlastně nic neví, bylo příliš silné a bylo jen velmi málo kompenzováno krátkým pocitem blaha při kratším kroužení.

A závěrem jen proč příběh nezveřejnitelný? Protože snad každý ví nebo alespoň tuší,co všechno bylo při tomto startu porušeno. Proto jestli snad bude někdy zveřejněn ať je dostatečným mementem pro všechny, že onomu neopakovatelně nádhernému zážitku, jakým je vždy přeškolení na nový typ, musí předcházet přiměřená, pozemní příprava, že ono známé staré úsloví o tom, "že vše chce svoje" - platí v létá dvojnásob.