Příběh krásné Olympie

Stalo se v dobách, kdy ještě mělo svoji platnost úsloví "Vždyť létat je tak snadné", neboť stačil kus gumového lana, kluzák v pravém slova smyslu a hlavně J dobrá parta skutečných leteckých nadšenců. O kus hrbolaté louky, posvátně nazývané letištěm, nebyla většinou nouze.

Tehdy byla v Čechách dvě aeroklubová letiště, od sebe vzdálená vzdušnou čarou co by z navijáku odskočil - asi tři kilometry. Jedno, lépe vybavené a s větší činností na kopci, druhé, relativně chudší, o stodeset metrů níže, v rovině. Pomalu uhasínala termická činnost pěkného plachtařského dne, když na dolním letišti zaznamenali vyklesávající Olympii. To by nebylo nic divného, park větroňů byl tehdy co do sortimentu pestrý. Radostným však pro plachtaře z dolního letiště bylo zjištění, že již to Olympii na horní letiště těžko vyjde a bude muset přistát u nich. To totiž znamenalo, že pro ni přiletí z horního letiště "vlečná" a vlekař se obvykle nechal oblomit, aby udělal pár aerovleků místním plachtařům, kteří vlastní vlečný letoun neměli. Proto byla Olympii věnována zvýšená pozornost a každý ji očima přitahoval. Když v tom náhle všichni ztuhli. Stále zřetelněji se rýsující Olympie na sobě neměla známé OK a skupinu čísel poznávací značky, ale - světe div se - na křídlech i trupu byla žlutě lemovaná modrá kolečka a v nich tři korunky. Švédské výsostné znaky! Když se všichni vzpamatovali a vzájemně ujistili, že nemají halucinace, nastalo spontánní nadšení: Větroň na přeletu z plachtařsky dalekého Švédska a při stane právě u nás! Světový rekord a jako cíl bude všude uvedeno naše letiště. To se snad kromě pomníku postaví i větší hangár a i ta vlastní "vlečná" bude.

V tom radostném očekávání a v neustále narůstajících optimistických představách, co všechno bude, nasazovala již tak toužebně očekávaná Olympie na přistání. Blížila se k letišti, které sice bylo dost dlouhé i pro motorové letouny, pěkně rovné, ale s jednou optickou vadou - ve směru přistání bylo asi do poloviny délky porostlé krásnou, nízkou, zelenou travičkou a v druhé, stejně rovné půlce, byl asi čtvrt metru vysoký, hnědý až šedý plevel. Proč tomu tak bylo by dokázal říci jedině zkušený agronom. Skutečností ale je, že Olympii, vybavené pouze lyží, vycházelo přistání asi tak na rozhraní těchto dvou opticky nesourodých ploch. A tu se zřejmě již unavený plachtař rozhodl k osudnému řešení - v malé výšce a malou rychlostí začal točit zatáčku. Samozřejmě výkluzovou! Došlo k tomu, k čemu dojít muselo, neboť fyzikální zákony neznají slitování. Olympie se prosedla, ani nemusela moc, drcla do země a její kabina se rozvalila jako skořápka z výšky upuštěného vajíčka. Uprostřed dřevěných střepů seděl plachtař a s nešťastným výrazem shlížel na tu zkázu kolem sebe.

Nelze popsat to zděšení na zemi. Z těch nejfantastičtějších představo nádherné budoucnosti pád do přesně opačných hodnot. Vždyť místní plachtaři neměli vytyčené ani přistávací "T"! Na letišti sice bylo, ale šetřilo se pouze pro kontroly, a kdo ví, co vlastně předpisy nařizují, aby bylo na takovém letišti vytyčeno.

Takový malér, a ještě k tomu mezinárodní! Tak to nám neprojde, říkali si všichni. Ale bylo nutné zachránit, co se ještě dalo. Hlavně zjistit, jestli něco není onomu plachtaři v rozvalené Olympii, co by potřeboval zařídit a podobně. Tu přišel ke ctí aeroklubák, který vzhledem ke svému zaměstnání měl dobré jazykové znalostí. I začal na onoho stále se nešťastně, do země dívajícího plachtaře, tvářícího se, jako by chtěl oné Olympii říci "Cos mi to udělala?", mluvit nejprve anglicky, pak německy a nakonec francouzsky. Plachtař v rozvalinách stále jen vrtěl hlavou, že nerozumí, až se na sebe zůstalí smutně dívat oba - plachtař, protože viděl co způsobil, a náš aeroklubák, protože švédsky neuměl. Trapnou chvilku mlčení nakonec přece jen protrhl zničený pilot Olympie. Podíval se na nás a nenapodobitelně krásnou češtinou pronesl: "Kluci, nemáte někdo cigaretu?"

Vysvětlení je jako obvykle prosté. V té době se totiž natáčel celovečerní film s plachtařskou tematikou  a součástí děje bylo i prostředí mezinárodní soutěže. Aby atmosféra takového prostředí byla dokonalou, dostala jedna Olympie z horního letiště nový nástřik a ony švédské znaky. No a protože byla vyparáděná opravdu pěkně, bylo každému líto ji zase rychle přemalovávat a vracet na její trup a křídlo naše poznávací značky. Tak se stalo, že při běžném poletování s Olympií plachtař z horního letiště docela obyčejně zkrachoval na letišti dolním, kde ovšem o existenci přemalovaného větroně neměl nikdo ani tušení.