VZPOMÍNÁM NA NĚKTERÉ PŘÍHODY, JEŽ SE NA TOMTO LETIŠTI V LETECH 1952 AŽ 1954 UDÁLY:
V říjnu 1952 jsem "na Base" letěl s Pohořelým v nízkém letu trojúhelník: Točná - Zbraslavice - Kolín - Točná. "Vymetali" jsme údolí, pole, rybníky,- plašili tak zvěř i lidi. Plnili jsme takto úkol nízkého orientačního letu a střídali jsme se v řízení a v navigaci.
Pohořelý náhle převzal řízení a začal létat kolem kopečku, kde byl "nějaký kámen" a mě vyzval slovy: "To je Malachovská mohyla, čti, co je tam napsáno!" Něco tam bylo, a přečíst se to nedalo. Proto odbočil směr na vysoké vedení. Předal mně řízení, ukázal - leť rovně ....Letěl jsem, "popleten" rovně a mínil jsem dráty při zvýšené rychlosti v jejich největším prověšení přeskočit, což bylo normální. Již jsem začal "natahovat" a tu Pohořelý chopil řídící páku a "tlačil". Kolečka "Basy" byla skoro na zemi. Oba jsme drželi pevně řízení, každý po svém. Cítil jsem, že směrovka k drátům vysokého vedení nemá daleko, měl jsem "pocit jiskření". Podlétli jsme! Touto překvapovačkou mně vyrazil dech z těla. Smál se a měl radost "z vykonaného díla". Vzali jsme kurs na Říčany. Prý tam má známé! Zakroužil v Radešovicích nad kovárnou a byl uspokojen. Předal mně řízení a rozbalil mapu a díval se do ní. Dostal jsem nápad: viděl jsem holý, uschlý, vysoký topol. Větve se šedě leskly jako supům holé krky. Prolétl jsem nízkým prostorem mezi topolem a budovou. Pohořelý se lekl a chytil se řízení a bylo to pro mě "jedna jedna". Byla to dvojitá tajná nekázeň.
Vzpomínám na Habartu, jež při provádění kurýrního přistání na omezenou plochu v Radotíně "zakopl" s Piperem koly o vysoké obilí. Obrátil se a "zmizel". Podle "pravidel" měl Piper po převrácení hořet. Tentokrát nehořel. Habarta visel hlavou dolů a natrhl si jenom let. Přelomené vzpěry jsme nahradili z vyřazeného Pipera ještě týž den, jako by se nic nestalo.
Heissiger se Svobodou přiletěli z letu "celí zelení". Heissiger vystoupil bez svých brýlí, a proto nic neviděl. Zachytili koly na "Piperu", letíce po řece Berounce, za dráty normálního elektrického vedení, jež bylo nataženo přes řeku. "Dostali" proud do letounu. Vrtule se prý zastavila a po přetržení drátů se motor znovu "nahodil". Přilétli s otevřenou kabinou. Měli štěstí.
Pilot Janča přilétl s jednomístnou helikoptérou, kterou předtím předváděl "nahoře" na Točné. Zkoušel jí zde 2 m nad zemí a dělal s ní krkolomné "manévry". Někdo "obstaral" starého kluzáka SG 38. Dělali jsme s ním na rovině groteskní gumostarty. (S kluzáky se v tu dobu již nelétalo.)
V únoru 1954 jsem shodil na start vlečné lano ve výšce 100m. Byl velký mráz a v kabině byl se mnou Ulrych z Komořan. Přidal jsem plyn a motor, který byl při klesání mrazem přechlazený, začal "Basou" nebezpečně "třást". Okna a palubní deska začala drnčet (zuby také). Motor ztratil obrátky. Ulrych, sedící vpravo vedle mě, sahal do řízení, čemuž jsem se snažil zabránit. Kabina se tak klepala, že ven bylo vidět jen nejasně. Zkrátil jsem okruh doleva a přistál jsem napříč úzkého letiště. Zastavili jsme se 3m od stromů a keřů, díky dobrým brzdám v kolech. V motoru byl prasklý blok a "něco" bylo s písty.
Vzpomínám, jak v parném létě se osádky chodili střídavě koupat za křoviny do Berounky v místa, kde byl silný proud i kameny. Zde "bujnost vodomilů" neznala mezí. Protivník protivníkovi ponořoval hlavu pod vodu a "držel". Přeborníkem v tomto "příkoří" v potápění "nepřátelských hlav" byl Karel Konigsmark. "Proto jsem tam raději nelezl".
V roce 1954 vezl v autě K. Buriánek lidi z Točné přes Zbraslav na soustředění na Radotínské letiště. Za zbraslavským zámečkem mu řízení samo, bez působení volantu, náhle zahnulo doprava. (Jakoby přímo směrem k letišti). Porazil několik patníků, spadl s autem ze stráně dolů. Zarazili se o stromy a "lidský obsah" se vysypal na stráň. Nikdo ale do vody nespadl. Bohudík, nebyl ...nikdo zraněn.
Další a další příhody by se z toho letiště daly zaznamenat. Doufám, že budovatelé tohoto letiště, které bylo v únoru 1955 zrušeno, napíší o něm také něco. Doufám v to, poněvadž mně to slíbili. Hlavně v tu dobu, kdy zde plachtili (rok 1947 - 1952). Mimořádně ještě byly 18. a 19. června 1955 uspořádány vyhlídkové lety, a to již v pokosené mezeře po obilí. V roce 1967 by se také slavilo jeho 20. výročí. Škoda, bylo to prima "letišťátko", dobrý doplněk Točné.
zamýšlení a uvědomil si pravý účel své cesty! Vykročil jsem směrem na plachtařské letiště Točná, které, pro pokračování v motorovém létání, jsem před lety opustil a potom létání zanecha a proto přicházím na něj nyní "jakoby provinilec".
František KANTOR